Když jsem dostala za úkol napsat reportáž z míst, kde vzniká nejlepší šampaňské na světě, byla to opravdová výzva. Hlavně v momentu, kdy jsem před skupinkou sommeliérů prohlásila, že mi víno vůbec nechutná a vlastni ani nepiji. Jak to nakonec dopadlo? Přišla jsem na to, proč sommeliéři i zkušení pijani o něm mluví s neskrývaným potěšením a jiskrou v oku? A co na něm vidí Madonna i špičkoví šéfkuchaři? Co stojí za emocemi a nadšenými ovacemi, které se vážou k šampaňskému značky Krug?
Z ponurého letiště Charlese de Gaulla míříme 150 kilometrů na severovýchod. Obloha nevěstí nic dobrého, nicméně v autě panuje bujará nálada. Když sedíte v malém prostoru s předními českými sommeliéry a experty na víno, téma konverzace je vcelku jasné. Vedle sebe debatují zástupci hotelů Mandarin Oriental, Aria i Alcron, ve svých restauracích Krug servírují, znají velmi dobře každou lahev, a přesto neskrývají zvědavost. Na tuto cestu se vydali s jediným cílem − zažít si Krug na vlastní kůži, objevit jeho tajemství. Jak se blížíme k cíli, ráz krajiny se výrazně mění. Moderní architekturu a nákupní zóny na pařížském předměstí necháváme daleko za sebou.
Řeka Marna utváří pomyslnou hranici, na jejím druhém břehu se rozprostírají široká pole, osamělé usedlosti se objevují a mizí stejně rychle jako nesmělé paprsky slunce mezi bouřkovými mraky. Po necelých dvou hodinách jsme v hlavním městě šampaňského a bouřlivých okamžiků evropských dějin, v Remeši. Všichni králové Francie až na šest výjimek byli korunováni právě zde. Ani slavná gotická katedrála Notre Dame přes svou honosnou majestátnost však není důvodem, proč jsme tu. Míříme k nepříliš výrazné budově s rozlehlým dvorem v ulici Coquebert nesoucí jméno rodiny, jež se výrazným způsobem zapsala do dějin vinařství. Bienvenue à la Maison Krug!